životopis

Miloš Orson Štědroň
Mgr., MgA. Miloš ORSON Štědroň, Ph.D.

Hudební skladatel
, klavírista, muzikolog, libretista, pedagog. Narodil se roku 1973 v Brně, syn brněnského muzikologa a hudebního skladatele Miloše Štědroně. Absolvoval konzervatoř v Brně (obory klavír - V. Šeffl a skladba - J. Bárta), JAMU (1999, obor skladba - prof. A. Parsch) a hudební vědu na FF MU v Brně (2001). V červnu 2009 získal doktorát (Ph.D.) v oboru skladba na HAMU v Praze. Od roku 1999 žije v Praze, kde vyučuje na Pražské konzervatoři skladbu, skladebné techniky, harmonii, hudební formy a vede semináře soudobé hudby. Je ženatý, má dvě dcery.

Autorsky se zaměřuje na hudbu mnoha žánrů. Je tvůrcem desítek opusů. Skládá komorní i orchestrální díla, scénickou hudbu, napsal operu i melodram.  Doménou jeho umělecké činnosti je však tvorba pro divadlo. Orson je uznávanou "multidisciplinární" osobností, protože často píše ke svým hudebně-divadelním dílům text i hudbu. Systematicky v nich zpracovává originální portréty významných českých osobností (Ivan Blatný, Jaroslav Hašek, Antonín Dvořák, Josef Gočár, Jan Hus, František Kupka, Václav Havel, Jan Zábrana, Bohumil Hrabal). Jeho autorský styl (v hudbě i libretech) se vyznačuje ironií, nadsázkou, humorem, zkratkou a fragmentací zárovň při ctění velkých forem, čímž se snaží dobrat podstaty či nově nahlédnout zvolené téma. Zvláště rád pracuje s vokálem a různými typy bicích nástrojů, které hojně využívá ve svých skladbách. Ve svých autorských hudebně-divadelních představeních hraje většinou sám na klavír.

Od roku 1994 vytváří pravidelně také hudbu na zakázky divadel - napsal divadelní hudby pro Národní divadlo v Praze, Divadlo Husa na provázku, Studio Dialog, A studio Rubín, Městské divadlo Mladá Boleslav, Divadlo Komedie, Divadlo DISK, Městské divadlo ve Zlíně, Roxy/NoD, Divadlo Na zábradlí, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Městské divadlo Pardubice ad. Ve většině "scénických" hudeb se Orson snaží přiřknout hudbě zásadní roli, která překračuje tradiční vymezení a chápání hudby v činoherním divadle tím, že zhudebňuje psané texty kompletně, jako operu, čímž naprosto narušuje představu o zažitých divadelních tvarech (Lamento/Z tance v prach a opět do tance (Den a noc matky Terezy), zhudebňuje scénické poznámky (Kaltesland, DISK), či vyžaduje na scéně živou hudbu a "nutí" herce zpívat (hudby psané pro Národní divadlo ad). Největšího prolnutí hudby a divadla dociluje však především tvorbou vlastních autorských, vysoce oceňovaých projektů, ke kterým si píše texty i hudbu. 

Jeho opera Lidská tragikomedie na vlastní libreto, inspirovaná Ladislavem Klímou, byla provedena ve Stavovském divadle v Praze v březnu 2003. V letech 2007-2009 byl na repertoáru Divadla Komedie v Praze jeho úspěšný Kabaret Ivan Blatný, za hudbu byl nominován na Cenu Afréda Radoka 2007. V roce 2008 vytořil muzikál na motivy Emila Zoly Štěstí dam (Divadlo DISK 2008, v maďarštině A nö Vágya, Pesti Színház/Budapest 2009), scénickou hudbu k Moliérově hře Don Juan (ND-Stavovské divadlo, režie J. Nebeský) v hlavní roli s M. Donutilem či scénickou hudbu ke hře Hadar Galron Mikve (ND-Stavovské divadlo, režie M. Dočekal). S režisérem Dočekalem spolupracoval dále na hře Elfriede Jelinek Co se stalo, když Nora opustila manžela (ND-Nová scéna, 2010). V letech 2010-2014 se provádělo v pražském Roxy/NoD jeho zhudebnění autorského hudebně-divadelního projektu na pomezí žánrů činohry a opery Lamento/Z tance v prach a opět do tance (Den a noc Matky Terezy), kde je hlavní role Matky Terezy zhudebněna jako part pro hlas - kontratenor (Jan Mikušek) - Nominace na cenu Alfréda Radoka 2010. V roce 2012 byl v Divadle Komedie (2013-2015 v Divadle Na zábradlí) premiérován další Orsonův autorský projekt v režii Jana Nebeského - hudební představení o architektech Divadlo Gočár, za které získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hudbu 2012 a Cenu Divadelních novin za počin roku 2012/13 v kategorii hudební divadlo. Od roku 2013 vytvořil  několik dalších autorských projektů věnujících se význačným českým osobnostem (DNArt  o J. G. Mendelovi, Velvet Havel o Václavu Havlovi, Salon Kupka o zakladateli abstrakce Františkovi Kupkovi, Hus až do konce k 600. letému výročí upálení Mistra Jana Husa, Krásné psací stroje! o Zábranovi, Škvoreckém, Hrabalovi a Koláři). Jeho Velvet Havel totálně ovládl Ceny divadelní kritiky za rok 2014 a získal cenu v pěti kategoriích (nejlepší česká hra, nejlepší hudba, nejlepší inscenace, nejlepší mužský i ženský herecký výkon). V současnosti chystá další projekt pro Národní divadlo.

O oblasti koncertní hudby se dočkal provedení svých skladeb v pražském Rudolfinu, Českém rozhlase i na řadě festivalů v zahraničí. Spolupracuje s významnými umělci i tělesy: orchestr BERG, PKF, Bohemia Saxofon Kvartet, Kühnův smíšený sbor, Jan Mikušek, Roman Janál, David Holý, Iva Bittová (CD Iva Bittová Clasic 1997 a CD Echoes 2001), Jan Bartoš, Tomáš Jamník ad.  

Ocenění: V roce 1996 získal čestné uznání ve skladatelské soutěži GENERACE, roku 2004 čestné uznání v Mezinárodní skladatelské soutěži Leoše Janáčka v Brně a ocenění v mezinárodní soutěži rozhlasových nahrávek Rostrum tribune Paris 2006 za skladbu pro mužský vokální kvartet PASEJAMÁ. Dvakrát byl nominován na cenu Aflréda Radoka za hudbu. Na konec  získal  Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hudbu v roce 2012 za své Divadlo Gočár. Za toto představení také získal Cenu Divadelních novin za počin v oblasti hudební divadlo v sezóně 2012/13. V  roce 2012 mu festival Next Wave vyslovil poctu jako Osobnosti roku 2012 za jeho hudební tvorbu pro divadlo a především jeho autorské projekty (kabarety věnované význmaným českým umělcům - Kabaret Ivan Blatný, Kabaret Hašek, Tony D. o Antonínu Dvořákovi a Divadlo Gočár).  Za svůj Velvet Havel získal Cenu divadlení kritiky 2014 za nejlepší hudbu i za text za nejlepší uvedenou českou divadelní hru.  Jeho autorské hudebně-divadelní projekty byly uvedeny na všech prestižních českých i mezinárodních divadelních festivalech (Plzeň, Hradec Králové, Ostrava, Olomouc, Bogota, Sarajevo, Petrohrad, Moskva, Washington D. C., New York ad.)