recenze

O Velvet Havel

Divadelní noviny - sukces měsíce (květen 2014)
,,Miloš Orson Štědroň ve svém autorském hudebně-divadelním projektu Velvet Havel vzdal svéráznou poctu další osobnosti. Jako vždy s lehkostí a nadsázkou – v hudbě i textu, ač měl úkol nesnadný – odmytizovat obraz prvního českého prezidenta."

Jana Šajtarová, Generace21.cz, 9. 5. 2016
Nadsázka a smysl pro ironii totiž provází celé hudebně-dramatické představení.
Autorem hudby a scénáře je Miloš Orson Štědroň, hudební skladatel, klavírista,
libretista, muzikolog a v neposlední řadě i pedagog na konzervatoři. Pod jeho prsty vzniklo již několik autorských divadelních děl věnujících se různým českým
osobnostem, např. Kabaret Ivan Blatný, Kabaret Hašek, Divadlo Gočár. Za poslední jmenovaný projekt získal Cenu Alfréda Radoka. Arnošt Goldflam, s nímž Orson Štědroň spolupracoval, o něm prohlásil, že jej nikdy neviděl vesele se smát, patrně tedy „veškerý svůj humor vyčerpá v hudbě čili v práci“. Humorem jeho hudba dýchá, vždyť jak jinak by mohl Václav Havel rapovat či brnkat na kytaru ověšenou dámskou podprsenkou?...nové představení Divadla Na zábradlí se kritiky bát nemusí. Není totiž v podstatě co kritizovat. Nechybí zábava, nechybí emoce a naopak schází sentiment. Český divák se pobavil a zároveň obdržel materiál k přemýšlení, Václav Havel získal důstojnou vzpomínku. Alespoň na těch devadesát minut pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.

Tomáš Šťástka, idnes.cz, 6. 5. 2014

"Miloš Orson Štědroň vytvořil pro pražské Divadlo Na zábradlí pozoruhodnou hudební inscenaci Velvet Havel. Ta se po svém vyrovnává s barvitým odkazem exprezidenta a dramatika a doslova ho snímá z čerstvého piedestalu...Hra je však výjimečná i tím, že absurdním uchopením postavy neurazí ani jednu stranu. Zatímco jedni nad narážkami na Havlovu nepraktičnost pobaveně tleskají a vzpomínají, druzí se tetelí blahem a lížou si rány způsobené intenzivní tryznou."


O Divadle Gočár

Jana Machalická, Lidové noviny, 18. 12. 2012
"Divadlo Gočár Miloše Orsona Štědroně a Jana Nebeského je malý skvost, který se vyloupl v Divadle Komedie v čase předvánočním ... Divadlo Gočár je přesně takový autorský projekt, který česká jeviště potřebují jako nic jiného. To jsou záležitosti, při kterých se rodí něco nového a kreativního a které vracejí víru v kreativitu domácích umělců i českého divadla vůbec."

Vojtěch Varyš, Týden 31. 12. 2012
"Divadlo Gočár Miloše Orsona Štědroně, muzikál o architektuře jako vrcholné zábavě a hluboce umělecké dílo ... Divadlo Gočár je příkladem nezávislé produkce, která obstojí bez velkého zázemí v pozadí a dokázala již poněkolikáté za sebou vytvořit velké dílo - u kterých nikdo nepochybuje, že jde o umění, i když se při něm diváci celou dobu dobře baví."

Marie Reslová, Česká pozice, 18. 12. 2012
"Je fascinující sledovat, jak se v Divadle Gočár hravě a přirozeně spojují pokleslé (a nejspíš i mystifikační) vtipy se seriózní charakteristikou architektonické tvorby ... Je to mimořádné divadlo, jež překypuje oním požehnaným stavem ducha, jenž nazýváme radostí."

Kamila Boháčková, Literární noviny, 18. 12. 2012
"Dokonce mě představení nalákalo udělat si procházku po všech třech kostelích, které v představení "vystupovaly" ... No kdy se vám stane, aby vás divadlo nalákalo k procházkám nebo k dalšímu vzdělávání?"

Michal Zahálka, idnes. cz, 9. 1. 2013

"Divadlo Gočár je hudebně strhující, divadelně nápaditý zážitek s vtipem, ale nikoliv bez obsahu: bezesporu jeden z dosavadních vrcholů divadelní sezony."



O Western-musicalu Tony D.

Reflex, 13.10.2011
GLOSY
Western o Dvořákovi
Hrdina Antonín Dvořák a padouch Zdeněk Nejedlý po sobě střílejí. Nejdřív slovně (v Československu v 50. letech minulého století, kdy muzikolog Nejedlý píše skladatelův nekrolog a Dvořákův nesmrtelný duch se mu neustále zjevuje), a potom i fakticky, když se díky výbornému autorskému nápadu společně ocitnou na Divokém západě, a pod přezdívkami Tony D. a Dean na sebe vytáhnou bouchačky. V A Studiu Rubín vytvořil malý tým šesti herců a hudebníků obrovskou, energickou a především vtipnou poctu Dvořákovi ke stému sedmdesátému výročí jeho narození. Western-muzikál TONY D. skladatele a libretisty Miloše Orsona Štědroně a režiséra Jana Friče je tak po jejich předchozím projektu Kabaret Hašek další trefou do černého.


O Kabaretu Hašek

Hospodářské noviny, 14.10.2010, Marie Reslová
Hospodská revue inspirovaná Haškem je plná brutálně něžného humoru. Divadelní kabaret v A studiu Rubín je inspirovaný tvorbou a bohémským životem spisovatele Jaroslava Haška. Křeček s Haškem báječně pobaví. Zlatý křeček v nadživotní velikosti, co divně čumí a mezi hlodáky si bryndá pivo. Prasečí hlava, která požírá protagonisty kuchařské show. To jsou dva z mnoha neuveřitelných momentů dadaistické revue Miloše Orson Štědroně Kabaret Hašek.
Její podtitul "Aféra s křečkem, opera s Haškem" mohl by být klidně doplněn o charakteristiku delirický sen, protože tak fantastické defilé bizarních figur a převrácených situací si člověk za střízliva nevymyslí...Haškovská koláž baví zcela nečekanými asociacemi a vtipnými nonsensy. A také textovými, vizuálními a hlavně hudebními travestiemi, protože autor předlohy je především skvělý muzikant...Produkce doprovázená čtveřicí výborných muzikantů se právem hlásí k tradici bohémských, mystifikačních kabaretů, které Hašek se svými přáteli provozoval po hospodách. Kabaret Hašek mísí bohapustou "srandu" s vysokou poezií a nabízí opravdu jedinečný typ zábavy.

Český rozhlas, 20.10.2010, Terezie Vinická
Štědroňův a Fričův Kabaret Hašek rozhodně stojí za vidění.



O hře Elfride Jelinek Co se stalo, když Nora opustila manžela

Lidové noviny, 18.5.2010, Jana Machalická

Miloš Orson štědroň zkomponoval hudbu, která se pohybuje na pomezí jazzrocku a soudobé vážné hudby, a zejména ženský sbor dodává situacím zvláštní výsměšný ráz. I jeho přímé zapojení do dění na jevišti, kde se zprvu pohybuje v podobách dělnic a svazaček, které zábavně mizí ze scény jako domácí puťky v nažehlených blůzičkách, výtečně zafungovalo.


O Kabaretu Ivan Blatný

-Slov-, Houser, Life is a cabaret?, 19. dubna 2007

Básnická tvorba životní osudy významného, ale ještě stále nedoceněného, českého básníka Ivana Blatného (1919-1990), se staly inspirací i půdorysem komorního hudebního Kabaretu Ivan Blatný skladatele a libretisty Miloše Orsona štědroně, který uvádí pražské divadlo Komedie...štědroňova vynikající hudba i libreto samotné našly v Komedii odezvu u režiséra Jana Nebeského, který vytvořil osobitou odpověď na žánr poetického divadla i muzikálové pokusy konkurenčních scén...V Komedii vzniklo další výsostně originální představení, které nekonvenčního hravého diváka zaručené nadchne a pobaví. S vtipem, barvitostí, lehkostí a bez špetky patosu se dokázalo vypořádat s básníkovou křehkou narušenou duší i jeho melancholickými básněmi.

Mladá fronta dnes, 3. dubna 2007, Jan Kerbr
Pražské komorní divadlo připravilo nevšední projekt, hudební kompozici Miloše Orsona Štědroně Kabaret Ivan Blatný, v níž jsou použity básníkovy texty ... Štědroňova pozoruhodná kompozice osciluje od kabaretního písničkového pásma až někam k oratoriu...

ČRo 3 - Vltava, 24. dubna 2007, Vladimír Hulec

"Mým snem bylo vždy vytvořit autorské hudební divadlo, které by spojovalo hudbu a text tak, aby nebylo možné přesně určit, k jakému divadelnímu žánru ho lze přiřadit," řekl před premiérou svého hudebně dramatického díla Kabaret Ivan Blatný v pražském Divadle Komedie jeho autor Miloš Orson štědroň, třiatřicetiletý syn známého brněnského skladatele. Dramatické partitury se ujal režisér Jan Nebeský a vytvořil přesně to, o co štědroňovi šlo - svébytný divadelní útvar, u kterého nelze jasně určit, o jaký žánr a divadelní formu vlastně jde. Diváci sedí na jevišti, před nimi je bílá polorozbořená zeď. Za ní je "svobodný svět" symbolizovaný barvou a kabaretem. Tam vystupuje a hraje štědroňův komorní hudební orchestr - trubka, violoncello, klavír a bicí. A těsně před diváky, před zdí, sedí zdravotní sestra a básník. Tím básníkem je jeden z největších českých modernistických básníků druhé poloviny dvacátého století Ivan Blatný... Sledujeme fascinující divadlo na pomezí kabaretu, performance, grotesky, psychologického dramatu a divadla poezie. Zatímco v takzvaném "svobodném" světě zpívají krásné dívky popové šlágry, v syrovém prostoru nemocničního pokoje se odehrává vnitřní drama světem a přáteli opuštěného umělce. Sebezpytné Blatného texty, excentrické Nebeského situace, modernou - jazzem a kabaretem - ovlivněná písňová hudba Miloše Orsona štědroně, groteskní herectví Karla Dobrého, to vše činí z představení výjimečnou divadelní událost, jež překračuje hranice pouhé inscenace a možná i pouhého divadla. Tvůrcům se podařilo vytvořit umělecky silnou, tichou, nepatetickou, elegicky pojatou poctu nejen konkrétnímu básníkovi, ale vlastně člověku jako takovému. Člověku, žijícímu v utrpení. Člověku, jehož osud byl plný strádání a existenciálního zoufalství a kterého při životě udržovala až zběsilá důvěra v slovo, myšlenku a poezii. Inscenace reflektuje běsy a traumata jeho citlivé duše, která se nedokázala vyrovnat s běsy a traumaty doby. Přes všechno šílenství a utrpení se však nad jeho životem klene víra v smysl a sílu lidské existence. Bolestný kabaret, tragický osud, skvělé divadlo. Inscenace Kabaret Blatný je jednou z událostí pražské divadelní sezony.


Literární noviny, Básník pod proudem, 30. dubna 2007, Matěj Stropnický
V Komedii uvedli, co Praze už dlouho chybělo: původní a nanejvýš poetický kabaret. Celé představení vydrží přesně na té hranici mezi šílenstvím a genialitou, kterou osud českého básníka Ivana Blatného vyžaduje, také díky využití Blatného veršů ze sbírek Stará bydliště a Pomocná škola Bixley.
Je to jako elektrický šok, náhlý zdroj mocné energie, u níž se neví, kam tělo vrhne. Tvář se stahuje do křeče, bolest sílí, neví se, jestli praštit do stolu, jestli vrazit hlavou do zdi, někoho obejmout a dusit. Prostorem vlaje klobouk zavěšený na podprsence, tedy si ho Karel Dobrý jako básník nasazuje a začíná první číslo kabaretu. Křičí své verše, ty se opakují, některé motivy se vytrácejí, aby se vrátily později s novou intonací. Šlape i hudba. Klavír, dechy, všechno se hýbe, vše zmítá šílenost... Provést osud básníka v blázinci revuální formou, s dialogy takřka jen z jeho veršů, s původní džezbendovou hudbou, to je vrcholná troufalost. A skvěle napsaná a provedená.


Divadelní noviny, 2. května 2007 Stálé bydliště poezie, Josef Mlejnek
Autorem hudby a libreta vytvořeného většinou z textů dvou exilových básnických knih Blatného Stálá bydliště a Pomocná škola v Bixley je mladý hudební skladatel Miloš Orson štědroň... ovšem "bláznivá" hudba nepředstavuje prostoduchý swingový revival. U klavíru sedí sám autor Kabaretu a do uší se nikoli nepříjemně zařezává zvuk trubky v podání dalšího z muzikantů, Ladislava Kozderky. Souznění v nesouzvuku? Tato hudba jako by prošla podobnou mříží jako Blatného chrlené básně představující "makarónský" amalgam jazyků, primární básnickou surovinu

O hudebně-dramatickém pásmu Die Musik ist fein und fern a komorní skladbě Prosper&Gamble uvedených v Berlíně v rámci "Festival Tschechischer Kunst und Kultur"
Prager Zeitung, 23. Dezember 2004

Mladé hudebnice očarovaly posluchače ve výstavním sále Akademie der Künste (Berlin) na celou hodinu Štědroňovou hudbou, na kterou si sice musíte chvíli zvykat, ale stále znovu vás překvapuje častými harmonickými a melodickými sekvencemi. 30-letý skladatel ukázal svými skladbami "Die Musik ist fein und fern" a "Prosper&Gamble", že neuznává žádné hranice mezi hudbou, mluveným slovem a hereckým uměním.
(Z němčiny přeložila Eva Velická)

O opeře Lidská tragikomedie

Harmonie, 13. června 2003, Lenka Foltýnová
Tentokrát se představil Miloš štědroň jun. (1973), který si pro svou operu zvolil Lidskou tragikomedii Ladislava Klímy. Štědroň je nejen autorem hudby, ale i libreta a částečně se podílel i na režii představení. ... Beznaděj, prázdnota a tragikomedie závěrečného aktu je výstižně vyjádřena i po hudební stránce. Miloš Štědroň se podobně jako Klíma dostal až k samé podstatě jednotlivých postav jak textem libreta, tak především po hudební stránce...Opera Miloše Śtědroně by si rozhodně zasloužila další provedení.


His Voice, 3/2003, Miloslav Pudlák
23.3.2003 zazněla v Praze nová opera, provedená v rámci cyklu Bušení do železné opery. Stalo se tak bez zvláštní propagační předehry, jakou by zasloužila událost, kterou uvedení nové opery jistě je...Hudba Miloše štědroně (1973) svědčí o nesporném talentu a pro operní žánr má v sobě největší potenciál z toho, co jsme u nás zatím slyšeli od nových operních autorů. Hudba Lidské tragikomedie není stylově vyhraněná a rozprostírá se do šíře od nové hudby po jazz a minimal.